HKP2

“Redaktorka deníku Alarm Saša Uhlová vyrazila coby východoevropská migrantka
Ola na Západ. Pracovala jako pokojská v Irsku, pečovatelka o seniory ve Francii
nebo zemědělské farmě v Německu. Na základě deníku, který si celou dobu vedla,
nám dává nahlédnout do osudů lidí, jež potkala na poli či v hotelu, a umožňuje nám
poznat jejich pracovní podmínky i názory….”
(Jana Ustohlavová o knize)

Inscenace Lachende Bestien začíná tam, kde kniha Saši Uhlové končí. V poslední kapitole autorka píše, jak v souvislosti s filmem Hranice Evropy, který o projektu Saši Uhlové natočila Apolena Rychlíková, se jí zahraniční novináři ptali, proč více nepoukazuje na fakt, že “za to všechno může neoliberální kapitalismus”. Autorka v nadsázce píše, jak jim měla chuť odpovědět, že “o dopadech neoliberálního kapitalismu u nás ve východní Evropě přece ví každé malé dítě”.

V tomto smyslu se naše inscenace chce ptát, co skutečně víme a čeho jsme si vědomi – kromě relativně obecných “dopadů neoliberálního kapitalismu” se ovšem má hrát především o pracovních podmínkách obyčejných lidí a to v kontextu evropské integrace – protože, jak píše i Saša Uhlová, pracovní podmínky jsou jen jedny. Proč je tak důležité neodvracet zrak od této takzvaně “odvrácené strany evropské integrace”? Už jen proto, že nespravedlnost, která se mimo naše a mediální zraky děje, je zdrojem nespokojenosti, kterou si na politické scéně dobře dokáží osedlat krajně pravicové a protifašistické síly. Jestliže chceme skutečně
přemýšlet a jednat demokraticky, nemůžeme přehlížet velmi neuspokojivý stav “světa práce”.

Tato inscenace je take v určitém ohledu pokračování, stejně jako je kniha Hrdinové kapitalistické práce v Evropě pokračováním předchozích “tuzemských” Hrdinů. První hrdiny stejný tvůrčí tým zpracoval (nikoli jako Lachende Bestien) pro Divadlo Komedie. Inscenace, byť poznamenaná covidovým obdobím, se s úspěchem hrála několik let – její hlavní devízou bylo mj. I fakt, že pro své téma a zpracování dokázala do divadla přitáhnout i lidi, kteří jinak nad divadlem “zlomili hůl” jako nad médiem, které ztratilo kontakt s dobou a které zcela rezignovalo na snahu mluvit o současném světě. V tomto ohledu jsou ostatně Lachende Bestien zasloužilými a neoddiskutovatelnými činiteli.